Sigma 12-24 mm F 4,5-5,6 EX DG ASPHERICAL IF je ultraširokoúhlý objektiv, určený pro kinofilmové i digitální zrcadlovky, tedy i pro full frame přístroje. Je označen DG, což znamená, že jeho výkon je optimalizován pro digitální fotoaparáty. Dodává se pro Canon, Nikon, Pentax, Sony a samozřejmě i Sigmu, respektive pro zrcadlovky užívající patřičných bajonetů (Fujifilm a Samsung).

Objektiv sestává z 16 členů ve 12 skupinách. Čtyři čočky jsou ze skla označovaného Special Low Dispersion (SLD), které mají za úkol minimalizovat barevnou vadu. Dvě čočky jsou s vysokým indexem lomu (glass mold) a jedna čočka je asférická. Pokud je nasazen na kinofilmový přístroj, zabírá scénu v úhlu 122 - 84.1 stupňů. Jeho clona má 6 lamel. Světelnost je F 4,5-5,6, nejmenší clona F22 . Ostří od 28 cm, je vybaven sonickým HSM motorem pro autofokus, který umožňuje průběžné ruční doostřování (Full Time Manual Focusing). Má dva ovládací prstence, jeden pro zoomování, druhý pro ruční doostřování. Ostření je vnitřní a při ostření se prstenec nepohybuje. Filtry se zasazují do speciálního slotu za zadní optický člen (želatinové filtry), zpředu na objektiv nelze nic nasadit. Rozměry jsou 87 mm průměr, 102,5 mm délka. Objektiv má nesnímatelnou sluneční clonu, na ni se nasazuje prstenec, do něhož se vsadí krytka. Objektiv váží 600 g.

Sigma se chlubí, že už v roce 1979 přišla s širokoúhlým zoomem 21-35 mm, což byl první širokoúhlý zoom - do té doby byly jen zoomy s delším ohniskem. Tento objektiv dostal cenu EISA jako objektiv roku 2004-2005 a v roce 2004 velkou cenu japonského Camera Press Clubu.

Tolik tedy úvodem, technicko-taktická data. Objektiv je to mohutný, z čísel a obrázku nezískáme ponětí, jaký je to macoun. Po mechanické stránce je skvělý, zoomování jde bezchybně, právě tak jako ostření. Obé je samozřejmě vnitřní.

Začněme APS-C.
První dojem: minimální soudkové zkreslení, podobně jako na objektivu Sigma 10-20 mm. Pokud se nám podaří dostat optickou osu více méně do středu obrazu, svislice se nekácejí a neohýbají. To je první sledovaný parametr. Dále: kresba v krajích a vinětace. Ani zde nebyl žádný zásadní úbytek v kresbě a vinětace nebyla patrná vůbec. Samozřejmě, že kresba je v krajích měkčí než ve středu, ale dá se charakterizovat jako "v normě".
Při plné světelnosti je ovšem kresba znatelně horší, při ohnisku f=12 mm výrazně poskočí už při F5.6 a pak jsem naměřil lehké klesání, ovšem subjektivní dojem byl, že je v zásadě stejná. Obdobný průběh byl naměřen při ohnisku f=22 - byly měřeny datové objemy snímků pořízených za identických světelných podmínek s rozdílem jenom v cloně. Pokud by tedy někdo používal objektivu při krajinářské fotografii anebo při fotografování architektury, měl by používat vyšší clonu.

Full frame ovšem ukáže, co objektiv umí. Rozdíl je zásadní ve prospěch 12-24mm.

Shrnutí 
V porovnání s  Sigma 10-20 mm. I ten má vynikající vlastnosti, ovšem stojí běžně 13 tisíc a je určen jen pro malé čipy, tedy ne pro full frame. Kromě toho, že je levnější je i mnohem menší a lehčí. 
Tento objektiv lze úspěšně na maločipových DSLR používat také, ale jeho hlavní smysl je při použití na kinofilmové zrcadlovce nebo full frame. Je tedy dražší. Koupě takového objektivu není žádná sezónní záležitost a je třeba myslet i dopředu: nebudou za dva tři roky full frame DSLR levnější (myslím že budou)? A nebudu mít chuť přejít z APS-C respektive DX na full frame? Pak ovšem přijdou skvělé vlastnosti tohoto objektivu k duhu. Zkušenosti jsem s ním udělal jen dobré a mohu ho tedy našim čtenářům bez výhrad doporučit.